středa 29. srpna 2012

Knížky, které mě ovlivnily


Tento článek je naprosto nekosmetický a bude se týkat knížek. Každý určitě v životě něco přečetl, někdo naposledy na střední škole, protože musel, někdo už čte jen skripta nebo odborné knížky týkající se jeho studia na vysoké škole. Je to věc každého, i když já si myslím, že číst by se mělo. Pro mě knížky důležité jsou, i když jich teď nepřečtu tolik jako dřív, ale stále chodím do Městské knihovny, kde si knížky půjčuju a dokážu tam být opravdu dlouho. Elektronickým čtečkám na chuť asi nikdy nepřijdu. Prostě kniha je kniha!

Teď bych se s vámi chtěla podělit o knížky které jsou v mém životě z nějakého důvodu důležité. Nějak mě ovlivnily, ovlivnily můj život nebo se mi prostě jen moc líbily a zanechaly ve mně "něco", co se nedá definovat. Pro někoho to může být inspirace, ale některé knížky jsou tak specifické, že si nejsem jistá, jestli by je v dnešní době ještě někdo dobrovolně četl :-D. Ale mě samotné přišlo velice zajímavé zamyslet se nad knihami svého života.

  1. Eduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti

Tuhle knížku považuji asi za nejzásadnější, protože už někdy v mých osmi letech rozhodla o tom, co bude moje láska. Po přečtení téhle knížky ještě na základní škole, jsem se doslova zbláznila do Řecka. Což vypadalo tak, že jsem všechny seminárky a referáty psala na Řecko (alespoň pokud to téma dovolilo) nebo na řeckou mytologii. To mi zůstalo i na VŠ, protože i moje ročníkovka s diplomkou se týkaly řecké mytologie. A už mi to zůstalo. Takže pokud se mě někdo zeptá, proč se učím řecky, odpovídám, že za to může Petiška a jeho řecké báje.


  1. Michail Bulgakov: Mistr a Markétka

Tuhle knížku jsem četla zatím jen jednou, ale zcela to stačilo. Po jejím přečtení jsem byla jako opařená. Nedokážu konkretizovat proč, nedá se vlastně ani popsat o čem je, to se prostě musí přečíst. Zatím nemám odvahu vzít ji do ruky znova i přes to, že jsem si ji koupila.



  1. Jakub Arbes: Šílený Job

Tohle nepříliš známé romaneto Jakuba Arbesa ovlivnilo můj vztah k tomuto autorovi tak výrazně, že jsem začala jako divá číst další a další jeho knížky a stal se z něj jeden z mých oblíbenců. Cestu jsem si k němu našla ale až na vysoké škola, kdy jsme v rámci jednoho ze seminářů museli zpracovat různé knížky. Protože Arbes se narodil a vyrost na Smíchově v Praze, a já také, pořád mě to k této části Prahy táhne, řekla jsem si, že si tedy vezmu jeho. Už na střední jsem od něj četla v rámci čtenářského deníku dvě romaneta, ale vzpomínám si, že mě zoufale nebavila. Asi jsem na ně ještě nebyla dost zralá. Vše prolomil až Šílený Job. Pokud máte rádi Prahu a příběhy s tajemství, které se pak racionálně vysvětlí, tak doporučuji!


  1. Jaroslav Seifert: Maminka

Ze školy ho všichni určitě známe – náš jediný nositel Nobelovy ceny za literaturu, básník, jehož poezie není nijak složitá a nepochopitelná. Tuhle knížku jsem vybrala proto, že už někdy na prvním stupni ZŠ jsem se zamilovala do básničky Hora Říp, kterou jsem se jen tak naučila nazpaměť a umím ji doteď. A i proto je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů.


  1. Miloš Urban: Sedmikostelí

Současný spisovatel, který mi trochu připomíná Dana Browna a jeho Šifru mistra Leonarda nebo Anděle a démony. Své příběhy zasazuje do Prahy, kterou ale ukazuje z úplně jiného pohledu, než na který jsme zvyklí. A vždy je tam nějaká detektivní zápletka a vraždy...


  1. Paulo Coelho: Alchymista

Tuhle knížku určitě všichni znáte, je to bestseller, filozofická knížka tak trochu o hledání smyslu života. Je zajímavá a ano, spoustu věcí v ní stojí za zamyšlení.


  1. Agatha Christie: např. Deset malých černoušků

Opět klasika. Tuhle knížku jsem vybrala proto, že je jedna z jejích nejzajímavějších. Tuhle autorku detektivek miluji, vlastně mě baví většina autorů detektivek. Doma mám sbírku detektivek od Christie, ale je fakt, že když už čtete tak desátou detektivku, tak už dokážete tak trochu odvodit, kdo to asi mohl být.




8 komentářů:

  1. Alchymista je celkově jedna z mých nejoblíbenějších knížek, přečetla jsem ji snad za den:-) Nádherné čtení:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Staré řecké báje si chci přečíst, ze školy už si je nepamatuju:) Jinak Coelha mám strašně ráda!!! A Deset malých černoušků jsem přečetla jedním dechem a je to neskutečná knížka:)

    OdpovědětVymazat
  3. Miluju Paula Coelha, mám od něj snad všechno co kdy napsal:-D A Bulgakova taky ráda čtu, ale zrovna Mistr a Markétka byl pro mě nepřekonatelnej oříšek. Tu knížku jsem měla v ruce snad stokrát a stokrát jsem jí nedočetla...Nevím, kde je chyba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám podobný problém se Jménem růže od Eca. Dokonce jsem si ji i koupila před pár lety, ale začínám ji číst znova a znova a vždy skončím na začátku :-(. Teď mám od něj Pražský hřbitov, tak s tím jsem ještě nezačala vůbec :-D. Já myslím, že chyba nikde není, prostě někdy asi nějaká knížka nesedne. Třeba, kdybych ji četla znova, tak ji taky nedočtu, proto se toho bojím, protože první přečtení byla bomba!

      Vymazat
  4. Jsme tvá nová prav. čtenářka ! :)
    A za tyhle tipy na knížky děkuju ! :)

    gabulka-lovelygirl.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Od Urbana ještě doporučuju Santiniho jazyk. Z novějších knih Lord Mord. Jinak moje pocity ze Sedmikostelí jsou tady: http://kniznistrepy.blogspot.cz/2012/11/milos-urban-sedmikosteli.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obojí jsem četla, vlastně jsem od Urbana četla už skoro všechno :-D. Včetně povídek a novel. Pravda, kromě toho posledního románu Praga piccola. A Santiniho jazyk i Lord Mord mám dokonce doma, společně se Sedmikostelím a Stínem katedrály jsou to od Urbana mé nejoblíbenější knížky. Ještě se mi líbily některé povídky z Mrtvých holek (hlavně ta poslední To strašný kouzlo podzimu) a zajímavá mi přišla i kniha Poslední tečka za rukopisy (to hlavně z profesního hlediska).
      Ale moc díky za tip i za odkaz na článek o Sedmikostelí. Naprosto souhlasím! I s tím, že ne všechny knihy jsou povedené (mně se třeba vůbec nelíbil Hastrman! A to byl oceněný cenou Litera, dokonce jsem ho snad ani pořádně nedočetla)

      Vymazat
  6. Urbana mám v plánu letos, jsem na něj zvědavá.

    Deset malých černoušků je jedna z mých nejoblíbenějších detektivek, ba možná i úplně nejoblíbenější. Když mi bylo 15/16, hltala jsem knihy od Christie, bohužel postupně se mi začaly zdát všechny na jedno brdo. V paměti mi zůstaly hlavně černoušci a Hadí doupě.

    OdpovědětVymazat