Když zelená není tak úplně zelená

Miluji barvy, které se v každém světle tváří jinak. A nedávno jsem narazila na dva výrobky, které tomu přesně odpovídají.

Nejdřív jsem se zamilovala do stínů od Too Faced v odstínu Petals to the Metal. Původně se mi v Sephoře zalíbily jiné od této značky - odstín Girly z limitované paletky Pretty Rebel Eyeshadow Palette. Jenže paletku neměli a mně se za ni stejně nechtělo dávat přes tisícovku, protože bych všechny stíny z ní nevyužila. Chvilku jsem se tedy bavila s prodavačkou a ta mě upozornila na mono stín, který je tomu z paletky hodně podobný. Nejdřív jsem si nákup nechala projít hlavou a hned druhý den vyrazila pro ten mono stín. Měli poslední! Trochu mi připomíná odstín laku na nehty Peridot od Chanelu. Je takový hnědo-zeleno-fialovo-modrý a k mým hnědým očím vypadá úžasně!

Druhým měňavým výrobkem je lak na nehty. V Německu mě na první pohled zaujal odstín for the twill of it z limitované vánoční edice od Essie. V lahvičce se tváří zeleně, ale na nehtech je spíš hnědý.

www.essie.com

Když na hory, tak do Livigna!

Letní dovolenou střídá dovolená zimní, takže tu pro vás mám tip na skvělé italské lyžařské středisko. Obecně nerada jezdím na stejná místa. Je přece tolik krásných cílů, které člověk ještě neviděl, tak proč se pořád vracet tam, kde to už znám (teď myslím spíš zahraniční destinace, na naší chalupu se samozřejmě vracím ráda). Jedinou výjimkou je zimní dovolená. Já jsem takový rekreační lyžař. Myslím, že lyžuji celkem dobře, ale pokud mi nesedne počasí, sjezdovka nebo povrch, tak jedu fakt jak debil! Takže jsem dospěla k závěru, že si nejlíp zalyžuju tam, kde to už znám. A co si budeme povídat, teď si budu trochu protiřečit, ale vlastně není úplně špatné jet někam, kde už přesně víte, co vás čeká. Kde znáte jednotlivé obchody i restaurace a víte, kde to mají nejlevnější a nejlepší! Manžel se mnou naštěstí souhlasí, takže i letos pojedeme už počtvrté do malebného lyžařského střediska v Itálii na hranicích se Švýcarskem – do Livigna.

Kdo o Livignu už někdy slyšel, ví, že má ještě jednu obrovskou výhodu, jedná se totiž o bezcelní zónu, takže nákupní maniaci mají pré. Je to něco jako jeden velký duty free shop pod širým nebem – seženete tu levnější alkohol (třeba i o dvě stovky), voňavky či značkovou kosmetiku. Třešinkou na dortu jsou výhodnější ceny takových značek jako Prada (předloni jsem si přivezla koženou kabelku za super cenu), Burberry, Giorgio Armani, Gucci apod. Pokud tedy má někdo na tyto značky potřebné finance a kupuje si je, v Livignu za ně opravdu ušetří. Já, jako kosmetický šílenec, jsem tu u vytržení z trochu jiného sortimentu :-D.

Livigno je horské středisko nacházející se v údolí, je obklopené dvěma lyžařskými areály – Mottolino a Carosello. Mottolino je areál, který je trochu dál od centra a je skvělý pro snowboardisty, je tam pro ně i speciální park. Carosello najdete kousek od pěší a nákupní zóny a nám víc přirostl k srdci. I když paradoxně hned u hotelu máme právě Mottolino, většinou lyžujeme jen na Carosellu. Důvod vám neřeknu, prostě je nám sympatičtější. Celé středisko je propojeno třemi linkami skibusů, které jezdí docela často a jsou bezplatné.

Nevýhodou jsou vyšší ceny za ubytovací kapacity, pokud je ta cena docela slušná, tak je to dál od centra. Ale není problém se tam dopravit právě skibusem. Tak to děláme i my. Náš hotel je celkem daleko a na kopci a pěšky je to sice docela hezká procházka, ale pokud je venku pod nulou, tak jakákoli procházka svou malebnost poněkud ztrácí :-D. Šli jsme to jednou, protože poslední skibus jede v půl osmé a my chtěli chvilku posedět v restauraci, a dorazili jsme trošičku promrzlí.

tyrolská večeře :-D

Doposud jsme vždy jeli s cestovkou autobusem. Při našem posledním pobytu jsme měli s dopravou hodně negativní zkušenost, dokonce jsme si i stěžovali a vraceli nám nějaké peníze, takže jsme se rozhodli že to letošní zimu risknem a pojedeme vlastním autem. Bohužel jsme k sobě zatím nikoho nesehnali, takže se o náklad na cestu s nikým nerozdělíme :-(. Jedeme až v únoru, takže v článku o nákupech z Livigna poreferuji, jak jsme to zvládli!

Ještě co se týče těch nákupů, tak je samozřejmě povoleno vyvážet jen určité množství alkoholu, voňavek a cigaret na osobu. Jasně, že toho můžete nabrat mnohem víc, pak vás ale nesmí kontrolovat celníci na Švýcarských hranicích. Autobusy většinou nechávají projet, nebo kontrolují jen řidiče, jestli toho nevezou hodně, ale auta občas kontrolují (hlavně Poláky) a to vám pak prolezou snad i motor, takže pár flašek navíc těžko ukryjete :-(. Při první návštěvě jsme byli jako u vytržení a táhli toho opravdu hodně nad limit (flašky pro rodiče apod.), ale protože moc nepijeme, pořád máme ten alkohol doma, takže během dalších návštěv jsme si vždy vezli tak maximálně každý jednu láhev. Kosmetiky se dá ale vozit tuny, tak se už těším. A samozřejmě hlavně na to lyžování!

A kam se letos v zimě chystáte vy?

KIKO Colour Baked Correction Powder

Tento pudr mě v KIKO v Berlíně zaujal hned. Je zapečený a složený ze čtyř barev a každá barva slouží k potlačení některého z nedostatků pleti:

-        lila: neutralizuje žluté podtóny, vhodná je na zakrytí kruhů pod očima s odstínem dohněda, rozjasňuje olivovou pleť

-        oranžová: je vhodná k zakrytí kruhů pod očima v šedavém/modrém odstínu a k rozjasnění tmavších odstínů pleti

-        žlutá: zneutralizujete tmavé fialovomodré kruhy pod očima, rozjasňuje je

-        zelená: neutralizuje červenou, kryje popraskané žilky a zarudnutí pokožky:

Jednotlivé korektory se nejčastěji používají zvlášť, na korekci konkrétních barevných problémů. V případě tohoto pudru je ale nanášíte dohromady, takže se ve finále spojí v jeden odstín. Čímž podle mě tak trochu ztrácí svou funkci. Ale zase postihnou najednou korekci všech problémů.

Pudr skoro nepráší a pleť barevně skutečně celkem sjednotí. Má hrozně příjemnou texturu a je bez perleti, takže pokud potřebujete spíš rozzářit, naneste přes něj ještě rozjasňovací pudr. Dobře tím pádem ale matuje.

Já ho používám normálně jen na korektor, ale myslím, že bude skvělý i na BB cream nebo make-up.

Modrá je dobrá

Hned jak jsem viděla na stylescrapbook.com fotku z tohoto příspěvku, věděla jsem, že tohle chci nosit! 

Modrá mým hnědým očím sluší a ta jednoduchost nalíčení – jen výrazná zářivě modrá linka a černá řasenka! Malý problém nastal s modrou linkou. Nemohla jsem prostě sehnat barvu, která by mi vyhovovala a která by se co nejvíce přiblížila té na obrázku. Ta je sice od Lancôme, ale u nás jsem ji neviděla. Selhaly všechny značky jak parfumerkové, tak drogerkové. Ani v Sephoře jsem nenašla vhodnou modrou. A protože jsem si celkem oblíbila v poslední době právě tekuté linky, jinou jsem nechtěla (v tužce nikdy nebude tak přesná a výrazná a s gelovkama stále trochu bojuju). Už už jsem se spokojila s tzv. znouzectností a koupila si barvu, která sice nebyla ono, ale lepší výběr nebyl, naštěstí jsem ještě počkala a udělala jsem dobře. Na adventním výletě do Pasova jsem vlezla do jedné parfumerie, protože tam měli velké slevy a co nevidím! Ve stojanu Lancôme měli ty naprosto správné linky v té správné modré!

Zkusila jsem tedy podobné líčení, jako slečna na obrázku. Na víčko jsem použila jen bázi pod oční stíny a když už na něm bude jen báze, tak jsem šáhla rovnou po té od Urban Decay. Těsně u řas jsem udělala úzkou černou linku tekutou linkou od Dermacolu. Nad ní jsem vedla silnější a výraznější linku modrou Lancôme a pak už jen použila modročernou řasenku Korres (nic moc, hodně se drolí). 

S výsledkem jsem celkem spokojená. Ovšem když jsem nadšeně oznamovala manželovi. že mám ty linky z Německa, tak jen suše poznamenal, že si všimnul. Uznání, jak to vypadá dobře, jsem z něj nedostala :-D. Ale nevadí, známe chlapy a víme, že málokteří rozumí trochu extravagantnějším věcem! 

A tady se můžete podívat, jak na linky podle Lancome.

Korres Provitamin B5 & Rice Bran Mascara # 04 Blue Black - Artliner 24H Bold Color Precision Eyeliner 03 Sapphire - Dermacol Ultra Black eyeliner

 

Podzimní Berlín

Protože se mi o dva dny, díky podzimním prázdninám, prodloužil státní svátek 28.10., využili jsme toho a vyrazili do Berlína. Tady jsem psala, že je to další místo, kam se chci vrátit. A bohužel, tohle byl jeden z těch rozpačitých návratů...

Když jsem tam byla v roce 2006 s mámou, odjížděla jsem z Berlína naprosto nadšená s pocitem, že se tam musím vrátit. Teď, o sedm let později, jsem odjížděla s pocitem, že je to fajn město, že jsem se sem tedy vrátila, ale že jsou i jiná města, která chci ještě vidět a že Berlín dvakrát prozatím úplně stačil.

Překvapilo nás to, že centrum Berlína je jedno velké staveniště a věžím památek směle konkurují věže jeřábů. Celé okolí Unter den Linden bylo obklopené velice zvláštními různě barevnými potrubími procházejícími ve výšce celým centrem. A když manžel zjišťoval, co to je a na co to je, dočetl se, že tím odčerpávají obrovské množství spodní vody. Zajímavé také bylo, jak toto evropské velkoměsto stále profituje ze své socialistické minulosti. Respektive z rozdělení na východ a západ. Ono, co si budeme povídat, je to jedna z důležitých atrakcí, na které Berlín staví svůj cestovní ruch. Třeba na Muzeum NDR se stála fakt velká fronta a Berlínská zeď je skloňována po celém městě.

"barevné potrubí" protínající celé centrum Berlína

Z turistického pohledu je několik míst, která musíte při první návštěvě vidět – Raichtag a jeho prosklenou kupoli s nádherným výhledem na celý Berlín (vstup je zdarma a je dobré si místa na prohlídku rezervovat předem, jinak budete pravděpodobně stát frontu na místě). 

Raichtag

Od moderního, nově postaveného Postupimského náměstí (Postamer platz) projít kolem působivého Památníku holocaustu až k Postupimské bráně a od ní pokračovat po tepně Berlína ulicí Pod Lipami (Unter den Linden) až k Muzejnímu ostrovu (Museum insel), kde se nachází pět významných berlínských muzeí – Nové muzeum, Staré muzeum, Pergamonské muzeum, Národní galerie a Bodeho muzeum. Pokud byste měli alespoň některé navštívit, tak určitě Pergamonské, kde je nádherný obrovský oltář ze starověkého Pergamonu a neméně úchvatná Istařina brána a pak Nové muzeum, kde se můžete obdivovat bustě egyptské královny Nefertiti, která je prostě úžasná.

Památník holocaustu 

Postupimská brána

Pod Lipami (Unter den Linden)

Muzejní ostrov

Naproti Muzejnímu ostrovu uvidíte staveniště a Humbold box. Místo něj vyroste za pár let kopie městského zámku, který nechali komunisté zbourat a nahradili ho typicky socialistickým Palácem republiky. Z něj ale prý unikal azbest, tak ho v roce 2006 začali rozebírat a teď tam pomalu roste opět původní zámeček. Tohle mě u Němců také fascinuje, že všechny stavby, které byly zničené, staví znovu a přesně podle původních (viz vybombardované Drážďany).

Humbold box

Od Muzejního ostrova pokračujte na Alexander platz a pokud se vám bude chtít, procházku můžete zakončit na vrcholu televizního vysílače. Kousek za Alexander platz je několik nákupních center, takže tam jděte třeba na nákupy.

Alexander platz

Od Raichtagu se také můžete vydat na druhou stranu přes Tiergarten k zámečku Bellevue a kruhovému objezdu Großer Stern. Uprostřed něj stojí Vítězný oblouk. My se svezli autobusem k Charlottenburgu a pak opět busem pokračovali na tzv. Ku`damm, kde najdete spoustu luxusních i méně luxusních obchodů a také vyhlášený obchoďák KaDeWe.

Vítězný sloup

Ku`damm

Takovou perličkou, kterou jsem chtěla navštívit, byl Spree park. Kdysi největší zábavní park v Německu, dnes chátrající areál, na kterém se ale stále skvěle vydělává. Je to celkem působivé, ale pokud se chcete dostat do areálu a udělat nějaké pořádné fotky, musíte se připojit ke skupině s průvodcem, která vyráží buď v jednu nebo ve čtyři, výklad je pouze v němčině, trvá to asi dvě hodiny a za osobu platíte 15 euro. Původně jsem to chtěli také absolvovat, nakonec jsme ale sedli do levnější varianty – vláčku za 3 eura, který nás provezl kolem celého areálu. Na fotky sice nic moc, protože nesmíte vystoupit, ale cesta trvala jen 15 minut :-D a bylo to o dost levnější.

Spree park

U ubytování počítejte s tím, že pokud budete bydlet v centru, tak zaplatíte hodně peněz za parkování (většinou se platí i za parkoviště u hotelu), takže se klidně poohlédněte po hotýlku, který bude mít parkování zdarma.

Co se týče kosmetiky, tak jsem se celkem držela na uzdě. Neodolala jsem dalším dvěma oblíbeným L`oreál stínům, které u nás už bohužel nemají. Líbily se mi i gelové linky od Maybelline v odstínu Black Pink Diamonds. Chtěla jsem zkusit levnější variantu odlakovače v houbičce z Rossmanu od Isany (po příjezdu jsem zjistila, že ho už mají i u nás). Zaujal mě zapečený vícebarevný korekční pudr od Kiko a koupila jsem si houbičkový korektor pod oči od Maybelline v normálním odstínu (z Ameriky jsem si přivezla rozjasňující hodně růžovou verzi – nevýhoda absence testerů :-( ).

Maybelline Eyestudio Lasting Drama Gel Eyeliner 24h, odstín Black Pink Diamonds

vlevo odstín Black Pink Diamonds - vpravo odstín Black

Střípky za poslední měsíc

Asi jste si všimly, že jsem celý prosinec nezveřejnila ani čárku. Důvodem nebylo to, že bych neměla čas, jen jsem neměla vůbec chuť něco tvořit a přepadla mě v tomto směru neskutečná lenost a depka! A měla jsem pocit, že to ani moc nikoho nezajímá! Ale začínají mi ubývat čtenáři a to se mi samozřejmě nelíbí, tak jsem se zmobilizovala, nakopla a jedeme dál :-D!

Protože jsem ale nezahálela a stejně něco přece jen fotila, tak tady máte takový mišmaš novinek za poslední měsíc. Abych neměla do dalšího roku dluh.

Za prosinec jsem objevila několik produktů, do kterých jsem se zamilovala (hlavně do jejich barvy). Také jsem trochu cestovala, takže budete mít malý report z adventních trhů v Pasově a výletu do Berlína a jeden takový osobní tip na horskou zimní dovolenou.

Takže začínáme...

Crabtree a Evelin má roztomilé balení, jejich výrobky mě už ale tak neberou. I přes to, že by měly, mě prostě moc nevoní. Ani jejich krémy na ruce. A že bych si od nich koupila lak na nehty za cca 250,-... Tak to ani náhodou! Ovšem to by se ten odstín laku nesměl jmenovat "lilek" čili v originále Eggplant. Já barvu lilku miluju a když jsem u Bebe objevila právě tento lak v lilkové barvě, musel být můj! Ještěže ve Slovanském domě v Praze má Crabtree a Evelin svou prodejnu, hned jsem do ní druhý den naklusala a odcházela s lilkovým úlovkem! A je opravdu nádherný! Ony se všechny odstíny jejich laků jmenují sladce.

 Další fajn objev jsou holografické laky od Oriflamu, já jsem si pořídila dva. A i přesto, že nemám zkušenost s jinými holografickými laky, tak musím říct, že jsou moc zajímavý.

Reflecting Silver - Festive Purple

Jak jsem psala tady, naprosto mě nadchly magnetické laky od Avonu. Nejdřív jsem si koupila magnet do špičky a nakonec nevydržela a pořídila si i ten, který vytváří proužky. Sice už mám dva, ale ani jeden není tak praktický, jako ten avoňácký. Nehty mi dokonce chválila i paní v Sephoře a říkala, že tak pěkné prožky nedělají ani magnetické laky tuším že od Dioru (což mě ani nepřekvapuje... :-) ). A strašně se divila, že tento lak je od Avonu. Na základě dobré minulé zkušenosti jsem si pořídila ještě odstín dozlatova a je stejně super, jako ten stříbrnočerný!

Konečně jsem se stala šťastnou majitelkou pravého asijského bb. Už jsem o nich psala skoro před rokem, ale já a internetové nákupy se moc nekamarádíme a protože má MISSHA konečně obchod i v Praze a začíná tedy ta zima, tak jsem si jeden z bb pořídila. Původně jsem si sice vybrala Lioele Triple the Solution a Missha byla na druhém místě. Jenže Lioele si nemůžu koupit v kamenném obchodě, takže nakonec vyhrála Missha M Signature Real Complete. Koupila jsem si jen to menší balení, co kdyby... A bohužel mám pocit, že během testování jednotlivých bb ze vzorečků (článek tady) jsem s ním byla spokojenější. No, až ho vypotřebuji, tak ještě zkusím MISSHA Cho Bo Yang.

Z výletu do německého Pasova na adventní trhy jsem si moc věcí nepřivezla. Takže jen něco málo (o laku i o linkách bude samostatný článek).

Rodiče byli na dovolené v Thajsku a já si u nich "objednala" tuto kabelku od Marc by Marc Jacobs - Classic Q - Percy. Zamilovala jsem se do ní už dřív a pak si rvala vlasy, že jsem si ji nepřivezla z dovolené v USA, kde byla samozřejmě mnohem levnější... Ale alespoň jsem ji nemusela platit a dostala ji od rodičů, i když v Bangkoku opravdu levnější než třeba v Německu nebyla...

Dlouho se mi líbí italská designová značka Kartell, ale bohužel se mi žádný z jejích výrobků nikam nehodí. A dlouho se mi líbí holinky od Kartellu Jsou tak elegantní a neholinkové... a drahé... Jenže, před Vánoci čekám v Revoluční na tramvaj a hned u zastávky je právě kamenná prodejna Kartellu. Nedalo mi to a vlezla jsem tam, že se zeptám, jestli ty holinky mají. No, měli je. Dokonce na ně měli 15% slevu. A já prostě neodolala a dokonce jsem v sobě vzbudila dojem, že se vejdu i do velikosti 40 (fakt mi jsou dobře :-) ). Nakonec jsem si vybrala hnědé kotníkové - DEMI SOFIA. A už se těším, až bude jaro a já je vytáhnu ven. Mají totiž hodně slabou podrážku, takže v zimě by mi v nich byla určitě zima.

zdroj www.kartellshop.cz

Poslední objevem v poslední době je kniha od Kateřiny Tučkové - Žítkovské bohyně. Asi jste o ní už slyšeli, protože to je celkem hit a i když vyšla už vloni, tak je stále beznadějně rozpůjčovaná. A já jsem těsně před Vánoci v jedné z poboček Městské knihovny ukořistila jeden výtisk. Co vám budu povídat..., měla jsem ji přečtenou asi tři a půl dne (má 452 stran). A ještě po pár dnech jsem ji zcela nerozdýchala! Doporučuji, nesnáším bestsellery, ale jsem ráda, že jsem tuhle knihu vzala na milost.