Snad každý jsme na něčem závislí, otázka je na čem a jak moc
je ta závislost vážná! Já samozřejmě budu psát o neškodných závislostech (i
když ty, o kterých se teď zmíním, pro štíhlou linii moc neškodné nejsou :-D).
1. Bubble Tea
Mojí nejnovější závislostí, která vznikla před Vánoci, je
bubble tea (dnes už asi dost profláklý nápoj). Dozvěděla jsem se o něm na
jednom z blogů a následně zjistila, že Tea One otevírá jednu ze svých
poboček přímo v centru na Václaváku! Do Sapy bych tento nápoj určitě
ochutnat nejela, protože tam běžně (vlastně vůbec) nejezdíme. A nedávno
otevřeli svůj stánek i v Palladiu! Mají tři velikosti – S, M, L (59,-
69,-79,-) a pokud si koupíte M nebo L, tak dostanete razítko a za 10 razítek
máte nápoj podle vlastního výběru zdarma.
Pro ty, co neví, tak Bubble tea pochází z Koree a je to
různě ochucený čaj (v Tea One mají i jogurt, koktejl a ledovou tříšť) buď s mlékem
nebo bez, s ochucenými želatinovými kuličkami nebo želatinovými kousky. Já
čaj moc nemám ráda, ale obrázek i popis se mi moc líbily, tak jsem si řekla, že
to zkusím. No a zamilovala se do toho. Jako čaj to totiž naštěstí vůbec
nechutná! Já jsem si oblíbila příchuť taro-kokos s originál tapioca
kuličkami (chutnají trochu jako pendrek) a nebo se želé z lichi. V zimě
jsem si to dávala dokonce teplé (také výborné) a už se těším až v létě ochutnám
ledovou tříšť.
V nadšení jsem tam zatáhla i manžela a mámu, ale ani
jeden z toho moc odvázaný nebyl. Takže ne každému musí bubble tea chutnat.
Další firmou s bubble tea, o které vím a která je
dostupná z centra Prahy je Tapi Tea v nákupním centru Harfa. Mají tam
sice menší výběr než v Tea One, ale chuťově je také dobrý. Já se do Harfy
nedostanu tak často, proto víc chodím do centra. Ale pracovat nebo bydlet někde
v okolí, tak jsem tam pořád.
Bubble tea jsem zahlédla i v nějakém kafé-fresh štávy-apd.
okénku ve vestibulu metra Můstek, vstup z Vodičkovy ulice, ale zatím jsem
neměla odvahu to tam zkusit. A asi to riskovat nebudu, když jen o kousek dál je
už osvědčený Tea One.
2. Fresh juice
Další závislost je trochu zdravější a to jsou freshe, čili
čerstvě vymačkané šťávy. Mám věrnostní kartičky, kde se dá, a pečivě sbírám
body, razítka nebo slevy. Já sem napíšu o třech mnou oblíbených a mnou
navštěvovaných. V Praze jich je samozřejmě víc.
Tuhle lahůdku jsem objevila přes čtyřmi lety, kdy byla jedna
provozovna kousek od mé bývalé práce a spolu s těhotnou kamarádkou, bažící
po zdravé stravě, jsme tam chodily skoro každý den cestou z oběda.
Nejčastěji chodím do Mangaloo. Jejich šťávy mi chutnají
nejvíc a nejdu je přesně v místech, kde se nejvíce pohybuji (na Národní
třídě a na Andělu). V Novém Smíchově mají dokonce i salatérii s výbornými
a dost netradičními saláty. Nemám nejoblíbenější kombinaci ovoce nebo zeleniny.
Dávám si prostě to, na co mám zrovna chuť, i když mám pár favoritů, které si
dávám častěji.
Další oblíbenou džusárnou je DanTeFresh v obchodním domě
Kotva. Mají tam úplně jiné a originální kombinace, než jinde. Jen se do Kotvy
bohužel také nedostanu tak často.
A poslední, kam
občas zajdu je Frutisimo. Sem chodím spíš jen když jdu okolo v Myslbeku nebo
ve Fénixu na Vysočanský a vím, že se do jiného freshe nedostanu. I když nevím,
jak je to možné, šťavy odsud mi chutnají nejméně...
3. Zmrzlina
Zmrzlinu miluji odmalička.
Nejlepší je samozřejmě v Itálii. Jsem schopná slupnut tři jejich kopce a
nedělá mi to nejmenší problém. Dřív jsem byla hodně konzervativní a dávala si
jen kombinace čokoláda-jahoda-stracciotela, ale teď už různě experimentuji s chutěma.
Ale co si budeme
povídat, Itálie je daleko a já stejně na letní dovolenou preferuji Řecko (tam
se dá také sehnat dobrá zmrzlina), takže jaké jsou mé varianty v Praze?
Klasikou je Ovocný
Světozor, který už není jen v pasáži Světozor, ale rozrostli se po celé
Praze. Nejradši mám kombinaci točené míchané (jahodovo-banánové) zmrzliny s čokoládovou
polevou a nějakým ovocem (mám dva oblíbené poháry a ty střídám podle chuti). A
samozřejmě nesmí chybět šlehačka. Pokud tam někdy zavítáte, tak si všimněte, že
jejich šlehačka má prostě výbornou chuť a chutná jinak než šlehačky jinde. Ovocný
Světozor je prostě klasika, do které jsem chodila už někdy v devíti letech,
když ještě sídlila na Arbesově náměstí.
Druhou zmrzlinárnou,
ta se ale chutí vyrovná té italské, je Café Angelato v Rytířské ulici. Jejich zmrzlina se nedá popsat, ta
se musí ochutnat! A není ani drahá! Navíc si ji vyrábí opravdu sami, takže
pistáciová je fakt z pistácií a mají různé příchuti měsíce a nyní i
Aprílové čtvrtky (např. avokádová, okurková zmrzina). Prostě božská zmrzlina u
které po ochutnání prvního sousta začínam skoro blahem chrochtat.
Tak to byly mé malé
závislosti 1. Mám jich víc, tak třeba bude i dvojka, trojka...atd.
Žádné komentáře:
Okomentovat