Report z loňské dovolené - TOUR DE CYCLADES

Jelikož se pomalu chystáme na letošní dovolenou (tentokrát ještě opět Řecko), tak jsem si říkala, že bych čas, než se vrátíme, mohla na blogu vyplnit reportáží z loňské dovolené, kterou jsme strávili cestováním po řeckých ostrovech v souostroví Kyklady. Najdete tu i různé typy na potřebné webové stránky. Takže kdybyste chtěli vyrazit, můžete se inspirovat.

TOUR DE CYCLADES

(červenec 2011)

Už dlouho jsem měla sen projet Kykladské ostrovy. Bylo mi jasné, že všechny nezvládneme, tak jsem si vypsala ty, které mě zaujaly, a ve finále jsme to zredukovali na čtyři. Do těch čtrnácti dnů, které jsme měli na dovolenou k dispozici (trochu nás omezily termíny dostupných levnějších letenek), se jich prostě víc nevešlo. Takže se do finálního výběru dostaly tyto ostrovy: Syros (zaujalo mě jeho hlavní město Ermoupoli), Mykonos, Naxos a nesmělo chybět opěvované Santorini (neboli Thera).

Jedná se o jedny z největších a turisticky nejfrekventovanějších ostrovů Kyklad, ale řekli jsme si, že když už absolvujeme relativně finančně i organizačně náročnou cestu, tak chceme vidět známější ostrovy. Navíc my máme radši živější a akčnější místa, než ta téměř neobydlená a klidná. A musím říct, že výběru absolutně nelitujeme.

Co se týče organizace cesty, tak jsme měli několik variant týkajících se dopravy. Po vyhodnocení pro a proti jsme se rozhodli, že do Athén a z Athén poletíme letadlem, mezi jednotlivými ostrovy se budeme přepravovat trajekty a na ostrovech, které budou stát za to, si půjčíme auto. Ukázalo se, že to byla skutečně nejlepší varianta. První věc, která nás trochu otrávila, byla cena letenek do Athén. Zjistila jsem, že v současné době do Athén létají přímo jen ČSA a ceny nejsou vůbec lidové. Zpáteční letenka se pohybovala kolem sedmi tisíc korun. Nakonec jsme je sehnali o něco levněji, ale vzhledem k tomu, kolik stály letenky dřív, bychom si cenu představovali mnohem nižší.

Dále jsme řešili, jak to uděláme s ubytováním. Nejsme baťůžkáři, máme rádi své pohodlí a hlavně chceme vědět už předem, kam večer po příjezdu složíme hlavu. Ubytování jsme si tedy zamluvili předem hlavně prostřednictvím serveru www.booking.com. Vše jsme platili až na místě a ve dvou případech nás dokonce vyzvedli v přístavu a pak nás tam zase dovezli. S výběrem ubytování jsme byli maximálně spokojeni. Jen na Mykonosu to bylo od centra dál, než jsme čekali, a hlavně cesta do centra vedla po frekventované příjezdové silnici. A upozorňuji, že bydlení na Mykonosu je oproti ostatním ostrovům a vůbec celému Řecku hodně drahé. Ubytování se dá na jednotlivých ostrovech samozřejmě sehnat i na místě, v každém přístavu stojí spousta majitelů hotelů či apartmánů, kteří nabízejí různé druhy ubytování hned, jak vystoupíte z trajektu. Co je to za ubytování a na kolik vyjde, ale netušíme, my jsme měli to své už zamluvené. Ani na jednom ostrově jsme s ubytováním neměli žádný problém.

Podobně jako s ubytováním jsme to nakonec vyřešili i s lístky na trajekty. Řekli jsme si, že když už máme zamluvené ubytování na konkrétní data, tak si koupíme i jízdenky na trajekty. Na serveru www.ferries.gr jsme našli jednotlivé cesty, časy, ale pak jsme jízdenky objednávali přes servery jednotlivých společností (např. www.bluestarferries.gr nebo www.hsw.gr). Je lepší prohledat internet a zkoušet hledat na různých stránkách lodních společností v Řecku. Ceny jízdenek koupených přes internet se nelišily od cen, které byly uvedené u té samé plavby v místě pobytu. Jen přímo na ostrovech jezdilo více lodních společností, než které jsou na internetu, takže se ta samá cesta dala případně sehnat i o něco levněji s jinou lodní společností. Ale nebylo jisté, jestli jezdí zrovna v ten konkrétní den, ani jestli bude ta plavba volná. Překvapilo nás třeba, že loď ze Santorini do Pirea, která nás vezla dopoledne zpátky na pevninu, byla více jak týden před odjezdem už vyprodaná (možná proto, že jela v neděli). Trochu jsem se trajektové dopravy v Řecku bála (spolehlivost, pohodlí...), ale na místě jsme zjistili, že ji Řekové využívají jako běžnou dopravu. Ono je to i logické vzhledem k počtu řeckých ostrovů, jejich různé velkosti apod.

Lístky jsme tedy jednoduše objednali přes internet (tady pozor, při objednávání lístků by se měla dát zamluvit i místa na lodi, pokud to neuděláte, tak vám je automaticky přidělí systém a může se stát, že nebudete sedět pohromadě.), přes internet jsme je i zaplatili a s vytisknutou rezervací jsme si je vyzvedli v některém stánku nebo kanceláři té konkrétní lodní společnosti v přístavu. Opět vše proběhlo bez problému a co se týče trajektů, tak ty jely také vždy víceméně na čas. My jsme cestovali s kufry. Podle mě jsou na podobnou cestu praktičtější než krosna. Při cestování letadlem je kufr prostě lepší a i na lodi je lepší mít kufr, protože se zavazadla skládají v garážích trajektu a krosna sama od sebe nestojí.

První ostrov, který jsme navštívili, byl Syros. Ubytováni jsme byli hned v centru, v hotelu perfektně dostupném jak z přístavu, tak z náměstí a středu města. Až na místě jsme zjistili, že jsme měli hotel umístěný opravdu dobře. Velká část města je totiž postavená na kopci, takže i když je napsáno, že je hotel kousek od přístavu a centra, tak si k němu můžete vyšlápnout pěkných pár schodů, což se zavazadlem a ve vedru není moc příjemné. Jak jsem psala na začátku, důvodem bylo hlavní město Ermoupoli a nezklamalo nás. Město má krásné náměstí italského stylu s klasicistní radnicí a i další stavby více připomínají Itálii než Řecko. Na Syrosu jsme spali dvě noci. Přijeli jsme tam brzy ráno, takže jsme měli na poznávání hlavního města skoro celé dva dny. Město má trochu podobu amfiteátru, protože se rozkládá na dvou kopcích a svažuje se k moři. Jeden kopec má na vrcholu katolickou baziliku sv. Jiří, ke které vedou uzoučké uličky středověké města (Anó Syros). Cesta do velkého kopce je sice v tom vedru úmorná, ale stojí to za to. Navíc ty uličky byly zcela vylidněné, takže jsme skoro nikoho nepotkali. Na druhém kopci je pravoslavný kostel Agios Dimitrios a cesta k němu je o něco méně malebná a o něco méně náročná. Později jsem se dočetla v řecké Elle, že se v poslední době stává pro Řeky Syros prázdninovým hitem.

Pohled na Syros z moře

Klasicistní náměstí

Syros

Syros

Druhým cílem byl ostrov Mykonos - párty ostrov a oblíbená prázdninová destinace homosexuálů. Tady nás opět lákalo hlavní město Mykonos neboli Chora a posvátný ostrůvek Delos (UNESCO), na který jezdí z Mykonosu výletní lodě. Na Mykonosu jsme strávili tři noci. Zde nás v přístavu vyzvedávala majitelka studií a odvezla nás do ubytování. Jinak by to snad ani nešlo, bylo to opravdu hodně daleko. Z apartmánů, kde jsme bydleli, jsme měli krásný výhled na přístav a hlavní město a klid, ale bylo to dost daleko od centra města, takže jsme si půjčili čtyřkolku a tou jsme se po ostrově dopravovali. Ono je to s veřejnou dopravou na Mykonosu vůbec dost složité a dospěli jsme k závěru, že bez pronajatého vlastního dopravního prostředku (právě tady jsme se setkali s největším množství čtyřkolek) se nikam jednoduše nedostanete. Z hlavního města jezdí pár autobusů na některé pláže, ale už je problém dostat se na to stanoviště autobusů z místa, kde bydlíte. A taxíky sice jezdí, ale je jich na celý ostrov žalostně málo. První večer jsme jedli kousek od stanoviště taxíků na náměstí v hlavním městě a během 30-45 minut nepřijel jediný taxík. Takže se tam vytvořila fronta asi 20 lidí. A protože jsme první večer ještě stále váhali, zda si tu čtyřkolku půjčit (neměli jsme ji zahrnutou v rozpočtu), vypravili jsme se domů radši pěšky. Původně jsme totiž měli v plánu jet tím taxíkem. A tohle nás přesvědčilo o tom, že nějaký dopravní prostředek mít prostě musíme. Centrum hlavního město je krásné, protkávané úzkými uličkami a nejezdí zde auta. Jen večer, kdy město začíná opravdu žít, je tam hodně lidí, ale ti tak trochu doplňují celkovou atmosféru. Jeden den jsme vyrazili výletní lodí na Delos (jen cesta lodí stála 17 euro a nebyl v tom zahrnutý vstup do areálu) a další den jsme si udělali na čtyřkolce výlet po ostrově s koupáním. Co se týče ostrova jako takového, tak je téměř bez zeleně, hodně suchý a za to stojí opravdu jen koupání a hlavní město se svými větrnými mlýny nad mořem, tzv. Malými Benátkami a nádhernými modrobílými domky.

Tzv. Malé Benátky

Mlýny na Mykonosu

Ostrůvek Delos

Třetím ostrovem, na který jsme se přesunuli, byl Naxos. Tady jsme měli naplánováno zůstat opět dvě noci a na jeden den jsme si půjčovali auto, abychom projeli tento asi nejzelenější ostrov Kyklad. Zde nás v přístavu také vyzvedával majitel hotelu a dovezl nás na místo ubytování a stejně jako na Mykonosu nás zase poslední den odvezl zpátky do přístavu. Naxos je moc sympatický a ceny tu byly oproti ostatním místům opravdu nízké. Hlavní dominantou, viditelnou už při příjezdu do přístavu v hlavním městě, je tzv. portara, brána a jediný zbytek z nedokončeného Apollónova chrámu. Za návštěvu stojí i středověké kastro, památka po Benátčanech. Hlavní město je jinak hodně rušné a rozlehlé. Nejklidnější a nejmalebnější je část na kopci kolem pevnosti (kastra) a dále část, která se svažuje od pevnosti k přístavu. Podél vody se večer korzuje tam a zpátky a cestou můžete zasednout do některé z milých taveren a dát si třeba něco mořského. Ostrov je oproti ostatním hodně zelený a střed ostrova je zemědělsky zaměřený.

Tzv. Portara

Vnitrozemí Naxosu

Posledním zastavením na naší dovolené byl ostrov Santorini (Théra). Na tento skvost Kyklad jsme si nechali nejvíce dní (strávili jsme tu čtyři noci). Ubytování jsme měli zamluveno v hlavním městě ostrova – Fiře. Přístav trajektů je dost daleko od centra ostrova, navíc je v kaldeře, takže z něj vede velice strmá a klikatá cesta. Na nové návštěvníky ostrova čekají autobusy, které je za poplatek dovezou do hlavního města. My jsme měli perfektní ubytování jen kousek od centra Firy. Auto jsme si půjčili na tři dny s tím, že se odvezeme poslední den do přístavu, kde ho i vrátíme (půjčovna tam měla svou pobočku). První den jsme projeli ostrov, byla jsem zvědavá na Akrotiri (starověké město zavalené lávou, kterému se říká Minojské Pompeje), ale bohužel bylo zavřeno. Dočetli jsme se potom v průvodci, že z důvodu pokračujících archeologických prací, je zavřené často a dlouhodoběji.

Hlavní město Fira

Pláž s černým pískem

Fira večer

Nemohli jsme si nechat ujít ani koupání na pláži s černým pískem, Kokino beach (Červenou pláž), večeři v restauraci nad kalderou a samozřejmě vyhlášený západ slunce v Oie. To byl velký zážitek, bohužel se příliš netýkal západu jako takového, ale spíše toho, co se kolem něj děje. Je vyhlášený i mezi samotnými Řeky a od toho se odvíjí i množství lidí, kteří ho chtějí vidět. Připomínalo mi to tedy masovou akci. Do Oie bylo potřeba přijet alespoň dvě hodiny před západem, aby člověk vůbec zaparkoval. A i dvě hodiny před byla skoro všechna parkovací místa zaplněná. Dále bylo vhodné najít dobré místo pro sledování a fotografování západu slunce za mořský obzor. Obsadili jsme tedy docela výhodnou pozici na jedné ze zítek, které ohraničovaly cesty vedoucí do starého přístavu, a tam vydrželi téměř hodinu a půl čekat, až sluníčko konečně zapadne. Během té doby jen s úžasem sledovali, jak se zaplňují všechna volná místa, odkud je dobře vidět. Když slunce zapadlo, tak lidé dokonce zatleskali! A pak začal davový návrat k autům. Takže nejromantičtější západ slunce na světě to klidně může být (když jsme pak druhý den to samé pozorovali ve Fiře, tak jsme museli konstatovat, že v Oie je ten západ opravdu krásnější), ale museli bychom se tam vypravit mimo sezonu.

Západ slunce v Oie

Davy lidí v Oie čekající na západ slunce

Davy lidí v Oie po té, co slunce zapadlo

            Musím říct, že mě ale Santorini trochu zklamalo. Možná to bylo způsobeno očekáváním, které jsem díky předchozím informacím o ostrově měla, ale odjížděla jsem s pocitem, že na fotkách je ostrov mnohem hezčí a malebnější než ve skutečnosti. V reálu je všude veliké množství turistů a celý ostrov je hodně komerční. Z koupání v moři jsme také příliš nadšeni nebyli. Ale i přes mírné zklamání je to velice zajímavý ostrov. Bylo velkým zážitkem sedět v restauraci vysoko nad mořem, nad kalderou a pozorovat domečky postavené na okraji kaldery a barvu a strukturu jejích skal. Sopečný původ je na Santorini asi to nejzajímavější.

            Na zpáteční cestě jsme měli naplánovanou ještě jednodenní zastávku v Athénách a návštěvu Nového muzea Akropole (při naší poslední návštěvě ještě nebylo otevřené) a vrchu Lykavittos, který jsme naposledy nestihli. Přes léto mají naštěstí prázdniny i Řekové, takže žádná stávka ani jiný protest neohrozil jak celou dovolenou, tak návrat zpět do Čech. Nepočítám stávku taxikářů, která zrovna probíhala v době, kdy jsme čekali na letadlo, protože jsme z Athén na letiště jeli autobusem, takže se nás nefunkčnost taxíků nijak nedotkla, spíš nás překvapila situace stávkujících taxikářů.

            Kdybych měla závěrem zhodnotit jednotlivé ostrovy a říct, který byl nejhezčí, tak to nedokážu. Není možné vyzdvihnout jeden ostrov. Každý z těch čtyř ostrovů byl úplně jiný, ale zároveň si byly navzájem hodně podobné (přece jen patří do jedné skupiny ostrovů). Na všech se nám moc líbilo a na každém nás zaujalo něco jiného.

Kosmetické a módní postřehy:

• Nevěřili byste, kolik Řekyň nosí drahé značkové kabelky (hlavně LV...). Všimla jsem si toho už když jsem krátkou dobu studovala v Soluni. Tak si pokaždé říkám, jestli je to originál, nebo jeden z toho obrovského množství fejků, které se (nejen) v Řecku dají sehnat.
• Překvapila mě obrovské množství laků na nehty a výběr barev. Teď je to už u nás lepší, ale loni jsem jen slintala nad těmi regály zaplněnými různobarevnými lahvičkami. 
• Tady jsem si zamilovala světle neonově oranžovou a limetkově zelenou barvu laku na nehty. Řekyně tyto barvy nosily hlavně na nohou.
• Dalším objevem, který jsem ale zaregistrovala až včera při žehlení, je kvalita triček koupených na Santorini. Manžel si tam v jednom krámku koupil dvě nádherně barevná trička Polo RL (originály to asi nebyly, i když se tak tvářily...) a ta trička jsou mnohem kvalitnější než opravdu originál od Lacosty, který jsem mu kupovala normálně u nás ve značkovém obchodě. Barvy jsou pořád zářivé (Lacoste se hned vytahalo a barevnost taky nic moc) a látka mnohem lepší, pevnější. A o ceně ani nemluvím. Za ty peníze, které mě stálo to tričko Lacoste, bych koupila alespoň čtyři tyhle trička.

Tak doufám, že jsem vás inspirovala k trochu akčnější dovolené. My letos šetříme, takže bohužel jedeme klasicky s cestovkou. A snad se zase brzy vrátí léto!